Tento příběh je podle skutečné události.Jak to vím?Protože tento příběh se stal přímo mě a mému nejlepšímu příteli jménem Ronny.
Byli mně čtyři roky,když jsem tě dostala.Malou hnědočernou kuličku německého ovčáka.Rodiče tě pojmenovali Ronny.Kdyby bylo po mém tak se jmenuješ Rex,ale Rexe už měli sousedi. Vzhledem k tomu,že jsem neměla sourozence,tak jsem tě měla jako za bratra.Nejlepšího kamaráda, kterému jsem mohla vše říct,chodil snad všude za mnou,hrál si se mnou a dováděl a opatroval. Třeba když táta zkoušel jestli mě můj kamarád ochrání.Začal do mě žduchat a Ronny se na taťku vrhl.Nepomýšlela jsem,že tě někdy ztratím.Myslela jsem,že tě budu mít aspoň do chvíle,kdy se narodí sourozenec,abych nebyla sama.Ale život tomu chtěl jinak.Přestal jsi utíkat.Jenom jsi polehával se sklopenou hlavou.Zvracel jsi.Nejedl.Nevěděli jsme co ti je. Přemlouvala jsem tátu,aby s tebou zajel ke zvěrolékaři.Nechtěl.Ani nevím proč.Až jak viděl,že ti není líp a jsi pořád takový vysílený a nejíš,zajel s tebou k veterináři.Bylo pozdě. Ale to ještě nikdo nevěděl,možná jen ty sám Ronny.Zjistili že máš žloutenku.Dostal jsi kapačky.Dva litry nějaké tekutiny.Byl jsi dehidratovaný.Ještě než tě taťka odnesl k veterináři,tak jsem bečela,že je to vážné.Pak se mi ,,ulevilo" že to není zas tak vážné jenom pár dnů a jsi zdravý.Taťka tě dal do přístřešku a já jsem tam byla s tebou a povzbuzovala jsem tě.Ve tvých velkých hnědých smutných očích byli zbytky naděje.Z nenadání začalo pršet.Šla jsem si ještě do kůlny pro knížku a ty jsi šel za mnou.Držela jsem nad tebou deštník,aby jsi nezmokl a nenachladl.Druhý den jsi jel s tátou k veterináři.Noc jsi strávil v domě.Hrozně jsi chrápal.To bylo naposledy co jsem se zasmála,když jsi byl ještě naživu.Druhý den mně mamka řekla šokující zprávu.Utratí tě.Selhali ti plíce.Šla jsem za tebou užít si s tebou poslední den.Díval jsi se na mě tak chápavě a smutně. Naposledy tě taťka odvezl k veterináři.Bylo to nekonečné.Pak jste konečně přijeli.Měl jsi ještě desetiprocentní šanci na přežití,ovšem,jestli uděláš do zítřka loužičku.Já ti věřila.Za pár minut ti začala téct z pusy krev.Stáli jsme tam s mámou jako opařené a mezitím táta říkal:,,Už mu dotloukává srdíčko.Už netluče."Začala jsem řvat ještě víc a rodiče mě řekli ,ať jdu do pokoje.Ještě v ten den jsme ho zakopali do jeho výběhu.Zůstali mně po tobě jen dvě fotky,psí znamka a tvůj očkovací průkaz.Dva dny jsem pak nejedla.Byla to pro mě dost velká rána.Ale teď vím,že je mu teď nejlíp.Tam nahoře,kde ho nikdy nic trápit nebude.
(tohle není fotka Ronnyho)

Jo moc smutne