Červenec 2008

prosím...pomozte

31. července 2008 v 16:39 | sarah-zvirata |  týrání zvířat
Prosim pomozte!! Dejte si to na svuj blog!

Zkopírujte si tohle na blog a přidejte svuj zdroj!Je to proti kosmetickým zákrokům a týrání zvířat! Terione, Kterina007, Kixea, LovelyWorld, SnehulQa, TynushQa* Angel Black♥, sarah-zvirata

Stránka proti pokusům na zvířatech

31. července 2008 v 16:33 | sarah-zvirata |  týrání zvířat
Určitě tuhle českou stránku navštivte , naleznete tam i značky , které na zvířatech netestují a tak si je můžete bez černého svědomí koupit . Dále tam jsou různé petice , kampaně a ostatní , takže se jukněte !

pošlete to dál...

31. července 2008 v 16:31 | sarah-zvirata |  týrání zvířat
Zamýšlel jsi se někdy nad tím co se s tane s koněm, když je už příliš starý a nemůže běhat?

Nebo jakým postupem se dnes vyrábějí šampony a všechny různé kosmetické doplňky?

Kolik králíků a myší je v laboratořích utrápeno k smrti?
Ne?

Já na to myslím velmi často

Třeba na to jak se testují různé kosmetické přípravky a jiné věci na králících.

Tak například taková náplast.

Jak udělat náplast,aby nedráždila lidskou kůži? Jak to zjistit?

Jednoduše

Vezmete králíka a nalepíte mu na srst náplast
Prudce strhnete

Srst sleze

Máte holou kůži

Na tu nalepíte náplast

Prudce strhnete

Objeví se krvavá rána

Nalepíte náplast

Prudce strhnete ....

Pokračujete dokud nejsou vidět žebra
Pěkné, vidtě? A takhle to chodí ve všech laboratořích. Toto se dělá jen u králíků, protože jako jediní mají stejně citlivou kůži jako člověk.
Ale to není vše

Nyní si vezměte například kočky.

Roztomilé domácí zvířátko, že?

Teď si představte laboratoř

Kočka má svázané nohy aby se nemohla hýbat
Proč na ní nevyzkoušet, jestli nově vyrobený šampon
Neštípe do očí?
Proč by ne, nic vám to nezakazuje

Jednoduše vezmete kočku a nalijete jí tekutinu do očí

Samozřejmě se víčka nejprve upevní aby je zvíře nemohlo zavřít

Pravděpodobnost že kočka oslepne je 100%

Ale to přece nikomu nevadí, že

A to už radši nerozvádím co se stane, když se na zvířeti testuje nový prášek nebo jiné věci, které se musí sníst ...
Je vážně nepříjemné popisovat, co se děje v těle zvířete, které tenhle sajrajt spolklo ...

jedna taková petice

31. července 2008 v 16:18 | sarah-zvirata |  petice
KDO MÁTE BLOG, DEJTE SI TAM TENTO ČLÁNEK A PODEPIŠTE SE POD NĚJ!!!!
Asi všichni milujeme se pomazlit s hebkou srstí vašich mazlíčků.. Vaše zvířátka měli štěstí.. Ale dyž zrovna hladíte vaše zvířátko jiné umírá na pokusy.. Je to smutné a tak Vás vyzívám ,abyste proti tomu se mnou bojovali.. Wím že nic proti tomu neuděláme ,ale pomozte mi to aspoň rozšířit ,aby si lidi uvědomili ,že např.. jejich zvířátko trpí majitel ho mlátí, nedává mu nažrat poďte aspoň tohle změnit!!! Dokážem jim ,že je to bolí a měli by si ho považovat!!!!! Smutně zdrawím ty kteří mají rádi zvířátka a v životě jim nebudou už ubližovat!!!!
Do komentářů mi pište jestli semnou do toho jdete.. Pokusíme se to rozepsat po všech blocích a stránkách aby to všichni věděli pište mi do komentářů a kdo chce se do toho zapojit stačí si jen dát tento článek na blog.. Moc vás prosím o pomoc (c) ahoj Šárik!!!!!!!!!!!!!!!!
En

zaběhlá láska

31. července 2008 v 16:04 | sarah-zvirata |  smutné příběhy o zvířatech
Ležel jsem pod lavičkou v parku a sledoval lidské nohy, které se míhaly přede mnou, nikdy jsem neměl svého pána a potravu jsem si hledal sám. Ve městě, ve kterém jsem žil to nebyl problém, spousta odpadků a zbytků jen čekala na potulný psiska, jakým jsem byl i já. Cítil jsem se starý, přestože mi byly teprve tři roky. Ulice tohoto města mě za můj krátký život naučily mnoho. Uměl jsem utéct před autem, věděl jsem, jak se stranit chlapům, co střílej toulavé psy i kam jít pro žrádlo, když bude nejhůř. Vyhýbal jsem se psům, kteří se mezi sebou rvali o území, věděl jsem kam můžu a kam už ne! Tenkrát bylo hrozné horko, hledal jsem tedy něco k snědku až večer, když se ochladilo. Nemohl jsem už ale nic najít a tak jsem šel na kraj města, kde obyčejně nechodím. Najednou jsem uslyšel hrozivý štěkot odkudsi z průjezdu. Opatrně jsem zjistil, co se děje, pár psů se sklánělo nad mladou fenou a zuřivě cenili zuby a štěkali. Nevím, co se to stalo, ale opatrnost byla v háji, zaštěkal jsem na ně a oni se za mnou rozběhli. Vzpomněl jsem si na kanálovou rourku, kde jsem občas přespal a ztratil jsem se v ní. Když byli pryč, vrátil jsem se do průjezdu. Ležela tam na dlažbě zakrvácená, ale ještě dýchala a její oči se na mne oddaně koukali, ten pohled jsem znal od psů, jenž měli pána. Snažil jsem se jí z toho pomoci, trvalo to pár dní, během nichž si na mne zvykla natolik, že zůstala se mnou. Vstoupila do mého života, žili jsme teď spolu a navzájem si naslouchajíc jsme se učili z chyb toho druhého a já jsem jí vrátil naději a víru se v tom všem vyznat. Žili jsme klidný život v zahrádkářské boudě. Časem však na ní bylo znát, že ji klidný život nevyhovuje. Chtěla se zase toulat nočními ulicemi a cítit vzrušující nebezpečí, která číhala za každou popelnicí, z každé skrýše vycházel její mylný pocit, že opravdu žije. Do toho jsem s ní nemohl jít, protože mám vrozený odpor k balancování mezi životem a smrtí, pud sebezáchovy byl u mne vždycky silnější. Její touha po svobodě byla však silnější než pouto, jenž drželo nás, odešla. Večer co večer jsem marně čekal až se vrátí, nevrátila se. Rozervala mi to mé psí srdce na kousky. Bloumal jsem temnými ulicemi, kde lampy už dávno neznaly svůj účel. A tam jsem ji znovu uviděl. Ležela v kaluži krve, vrhl jsem se k ní a začal jí zoufale lízat velkou ránu, co měla na hřbetě, podle té rány bylo vidět, že to byli psi. Zřejmě divocí buldoci z periferií. Snažil jsem se rychle zabránit krvácení a nejednou jsem si všimnul jejího pohledu, dívala se mi přímo do očí. V tom pohledu byla prosba o odpuštění, ale já jí už dávno odpustil, ty její oči na mne stále hleděly, umírala mi a pořád mi hleděla do očí, zůstal jí ten prosebný pohled až do konce, byla mrtvá, ve mně však napořád plná života...

Smutný příběh s dobrým koncem

31. července 2008 v 15:59 | sarah-zvirata |  smutné příběhy o zvířatech
Ležím v nějaké věci, která se pohupuje tam a zpátky. Slyším hlasy ze předu, od těch lidí, kteří mě našli v popelnici. Nic nevidím… ach jo, proč nic nevidím???
Najednou se auto zastaví, někdo vyběhne a otvírá víko mého útočiště. ,,Už jsme tady, neboj se," promluví na mě někdo vlídným hlasem a chytí mé tělíčko do dlaní. Cítím krásný jemný dotyk a ten někdo mě nese dál a dál.
,,Dobrý den, pane veterináři," osloví doktora.
,,Tak to je ta krasavice, která se zahnízdila po Vánocích v popelnici?"
,,No zahnízdila ani tak ne, spíš ji tam někdo vyhodil, skoro určitě je slepá," prohodí a podává mě do rukou pana veterináře.
,,No jo, máte pravdu, ta má teda smůlu, chudinka. Podívám se jestli se s tím ještě nedá něco dělat, můžou jí být maximálně tři měsíce."
Pak se mnou veterinář kamsi odchází a podrobuje mě kontrole. Ze samého strachu udělám na stole loužičku, avšak on se nezlobí. Vyšetření nijak zvlášť nebolí a po chvilce jsem zase u té paní, která mě zachránila.
Paní říká, že tedy pojedeme do útulku, ale ať se nebojím, že tam pracuje a bude mě stále navštěvovat v mém kotci, dokud si mě nějaký hodný páníček neodnese domů.
Po pár minutách už mě zase vynáší z auta a já cítím pachy mnoha jiných psů.
,,Měla by být v kotci s Erikou, ta se k ní zachová, jako by byla její vlastní," vysvětluje pracovnice útulku.
Jenže nikde neslyším ani necítím radost, ty slova:,,Vidět už nebude, má zrakovou poruchu mozku," mi nahánějí strach. Proč nemůžu být normální štěňátko, jako každé jiné?

zlí lidé

31. července 2008 v 15:56 | sarah-zvirata |  smutné příběhy o zvířatech
Sedím v kotci, někde uprostřed útulku, zahřívá mě sice jen tenká deka, ale stejně je mi tepleji, než když pršelo tehdy.
Byla ukrutná bouřka a liják, přes který jste pomalu nemohli vidět. Můj pán mě strčil do auta a vezl kamsi, kde jsem vůbec nebyl. Byl strašlivě zamlklý, udělal jsem asi zas něco špatně. Auto zastavilo na kraji lesa a bláto se rozstříklo na okolní stromy. Páník si nasadil kapuci a z vozu vytáhl řetěz. Přivázal mi ho kolem krku a pak mě z auta vyhodil. Vzpíral jsem se, ale povedlo se mu, dotáhnout mě k zdatnému smrku. Okolo něj obtočil řetěz a připnul ho zámkem. Klíč zahodil někam do dálky. Nechápal jsem co se to děje. Byla mi strašlivá zima a srst jsem měl docela promoklou. Pán nastoupil do auta a odjel. Nevracel se ani po hodinách mého ustavičného štěkání. Pod packami se mi dělalo bláto a nemohl jsem už ani sedět. Utrhnout se z řetězu taky nešlo, snažil jsem se o to také dost dlouho, až se mi na krku udělaly červené šrámy. A tak jsem to vzdal. Pomalu se stmívalo a mě se chtělo spát. Bál jsem se toho lesa, co byl za mnou. Strašila z něj černota a nikde nebyla ani jedna jediná vyšlapaná cestička, po které by mohl přijít můj zachránce, akorát stopy od pneumatik mého pána zůstaly vryty do pole.
Obrazek
Vzbudil jsem se úplně promrzlý, však byl podzim a v noci nebylo zrovna nejtepleji. Naštěstí už nepršelo, ale kručelo mi v žaludku. Začal jsem znovu štěkat. Štěkal jsem a štěkal, až jsem zahlédl něco černohnědého co se ke mně valilo přes pole. Byl to pes o málo větší než já. Byl velmi přátelský a vrtěl ocasem. Popadla mě radost, že by mě mohl zachránit, ale někdo v dálce zapískal a on se rozběhl zpátky. Štěkal jsem a vyl ještě víc a víc, muselo mě být slyšet na míle daleko, a to byla moje záchrana. Páneček toho černohnědého psa můj nářek zaslechl a přebrodil se přes pole až ke mně. Pohladil mě a začal bědovat, kdo mě tady takhle mohl nechat napospas životu. Řetěz ale nedokázal odrhnout a tak někomu zavolal a počkal se mnou v lese. Pak přijel terénní vůz, vylezl z něj pán a paní a ze řetězu mě dostali pryč. Naložili mě do teplého auta a odvezli pryč od černohnědého psa a jeho pána. Jeli jsme skoro hodinu a já byl velmi smutný, protože jsem nevěděl kam jedeme.
U brány útulku už čekaly nějaké dvě paní a ty mě schovali do malé chatičky mezi kotci. Dali mi napít a najíst a já jsem pak usnul.
Už nechci svého páníka, čekám na hodné lidi, kteří mě nikde nenechají stát v dešti. A ošetřovatelky z útulku říkají, že to bude brzy, když jsem vlastně hodný, přátelský pes, který navíc umí i přivolání a pár ostatních povelů. Vždyť na nějaké nebojácnosti přece nezáleží. Nejsem žádný hlídací pes!

11. spřátelený blog

31. července 2008 v 10:36 | sarah-zvirata |  spřátelené blogy
utulek-jirka.blog.cz BLOGÍS O ŽVÍŽÁTKÁCH








....smutné

28. července 2008 v 15:26 | sarah-zvirata |  obrázky....
Obrázky - Smutek

....zvířecí lásky

28. července 2008 v 15:09 | sarah-zvirata |  obrázky....
Obrázek “http://tn3-2.deviantart.com/fs8/300W/i/2005/307/1/9/__cat__dog_and_rose___by_akinna.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

....přátelství

28. července 2008 v 15:03 | sarah-zvirata |  obrázky....
Obrázky - Přátelství: 6

....kachniček(gumových)

28. července 2008 v 14:55 | sarah-zvirata |  obrázky....
Miluju kačenky:-*

psí řeč

28. července 2008 v 14:51 | sarah-zvirata |  zvířecí řeči
Řeč našeho pejska se projevuje především jeho mimikou a pantomimikou, která samozřejmě není u všech stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam. Každý majitel psa se musí naučit porozumět především řeči svého psa, naučit se z výrazu očí, pysků, zubů, srsti, uší, ocasu a držení celého těla, i jeho hlasových projevů porozumět reakcím psa na nejrůznější situace a podněty.
Malamut, lajka, akita a další tzv. primitivní plemena, která mají blíže ke svým původním předkům, používají rozvinutější soustavu gest a signálů těla ke komunikaci s jinými psy. V jejich rejstříku se vyskytuje více agresivních vzorců a také větší množství gest naznačujících podřízenost a velmi málo používají štěkot. A naopak domestikovanější plemena se vyjadřují více štěněčím způsobem.
Např. kavalír, buldoček, mops a další mají mnohem chudší slovník a obvykle větší množství signálů podřízenosti než agrese. Hůře rozeznávají signály jiných psů, což někdy mívá za následek to, že jsou častěji terčem útoku dominantnějších psů. Proto je velmi důležité štěně správně socializovat mezi druhými psy, aby se naučilo rozeznávat a používat svou psí řeč.
Uvedeme zde některé znaky, je třeba ale vědět, že musíte posuzovat všechny znaky společně a v kontextu se situací, nejde vytrhnout jeden znak ze souvislého sledu chování a udělat jednoznačný soud, některá gesta používají zvířata i v jiných situacích, například vrtění ocasem je opravdu mnohoznačné a pes ho používá v mnoha obměnách při více situacích.
Ofenzivní gesta
Zvednutá hlava, široce otevřené oči, upřený pohled, strnulý postoj, lehce ohrnuté pysky, koutky stažené vpřed a obrácené dopředu, zvýrazněné a dobře viditelné obočí, vztyčené uši, ocas vysoko nesený nebo v horizontální poloze při útoku, kálení na vyvýšených místech, rozhrabávání půdy po vykálení, kopulační pohyby (pokud se nejedná o krytí hárající samice nebo přesměrované chování).
Gesta podřízenosti
Přikrčený, nahrbený hřbet, hladké čelo, přivírání očí, dozadu stažené pysky, stažený ocas mezi nohama a někdy až na břicho, stažené uši k lebce, mrkání a uhýbání očima, nabízení hrdla protivníkovi, převalení se na záda a nabízení břicha, někdy při tom takoví psi současně močí, slinění (pokud není vyprovokováno jiným podnětem, jako např. nevolností při jízdě autem, chutí k jídlu ap.)
Teritoriální chování
Přeznačkovávání svou močí po jiných psech, vytí při vymezování svého území (pokud u vás jezdí houkající sanitka nebo vůz firmy Family Frost, hlásí místní rozhlas, asi jste si všimli, že řada psů doprovází tyto zvuky vytím tak, jak postupně vůz projíždí ulicemi), štěkání na vetřelce za plotem, válení se po zádech a současné rozhrabávání trávy a zeminy okolo sebe.
Ocas
Pomocí ocasu pes zdůrazňuje a signalizuje svůj emoční stav. Ocasem pes vyjadřuje nejen radost z příchodu pána či psího kamaráda nebo člena smečky, ale mírným vrtěním signalizuje pes i přípravu k útoku. Pes, který si brání své území před jiným vetřelcem, vrtí ocasem rovněž. Ocasem pes signalizuje dominanci a podřízenost. Během útoku je u dominantního psa ocas ve vodorovném postavení. Znevýhodnění psi s ocasem kupírovaným s ním vrtí daleko intenzivněji, aby jejich gesta nebyla přehlédnuta. Někdy můžeme pozorovat, jak pes s kupírovaným ocasem vrtí celou zadní částí těla.
Poklona
Přední část těla leží na zemi, zadní je zvednutá, často z ní hravě povyskočí, předstírajíc, že na svůj protějšek útočí. Tato poklona je užívána psy při námluvách, kdy tato gesta dělají psi i fenky, ale nejčastěji je to přímá význam ke hře jak druhému psu, tak člověku.
Ježení srsti na hřbetě
Někteří psi zježí hřbet celý, jiní pouze na kohoutku a nad ocasem. Cílem je vzbudit dojem, že jsou větší. Projevují se tak, když signalizují dominanci, ale zároveň i překvapení nebo strach.
Válení
Pes se pozvolna směrem od plece až po celý hřbet převalí do páchnoucí látky, většinou organického původu, jako jsou výkaly, mršina ap. Rituální verze tohoto chování se válení se v aportu (míček, klacek). Na psu je často zřejmé, že mu toto působí požitek. Existují různé teorie o tom, proč to pes činí. Nejstarší je teorie, která jako důvod tohoto chování uvádí snahu o překrytí vlastního pachu, což psa zvýhodňuje tehdy, když loví. Jiná teorie soudí, že důvodem může být informace pro ostatní psy o tom, že pes našel něco poživatelného. Třetí teorie uvádí jako příčinu snahu psa o upoutání pozornosti příslušníků svého druhu. Takoví psi vskutku přitahují pozornost jiných psů, kteří je s nepokrytým zájmem očichávají a někdy je i následují se vyválet v nalezeném předmětu.
Vystavování
Při spatření pohybu, který pes přikládá něčemu živému, při spatření zvěře, psů i člověka v dálce, pes zvedne přední packu a nehybně stojí tímto směrem. U některých loveckých plemen je tento rys vyšlechtěn tak, aby pes vydržel nehybně vystavovat celé desítky minut kořist a signalizovat tak lovci, kde se nachází. Původ této schopnosti je snaha o nevyplašení kořisti a opatrné se přibližování.
Šťouchání čenichem
Vyvinulo se patrně ze štěněcího žebrání o vyvrženou potravu, značí přátelskost a touhu po pozornosti. Používají ho většinou podřízení psi na nízkém stupni hierarchie.
Štouchnutí pánví
Gesto přátelství, důvěry, vyskytující se většinou během vítacího rituálu.
Úsměv
Toto je poměrně vzácné gesto, kterého jsou schopni jen někteří psi, je to dědičný rys, používaný výhradně vůči člověku. Pes otevře tlamu, stáhne pysky a ukáže zuby, současně projevuje přátelská a vítací gesta.

Psí řeč

S málokterým jiným zvířetem na Zemi si člověk rozumí i beze slov. Foto: redakceFoto: redakce kliknutím náhled zvětšíte